neděle 26. června 2016

Vinice Šobes a vyhlídka Železné schody

Můžete se dočíst, že víno z Šobesu nemá v evropských končinách konkurenci. A to jak kvalitou, tak bohatou historií této viniční tratě. Lokalita, která je plodná nejen na skvělé víno, ale rovněž významná archeologická lokalita, která se chystá ucházet o zápis do seznamu památek UNESCO. 

Po nenáročné a krátké procházce z Hnanic přes Šobeskou lávku se dostanete na kopec s vinicí. Čeká na vás stánek Znovínu, kterému část vinice patří. Příjemně nás překvapilo, že bylo otevřeno, i když v lépe přístupném vínostánku Hnanic, ke kterému navíc jezdí vínobus, bylo zavřeno. 

Šobeská lávka


...a tak jsme se ocitli sami s vínem v ruce, kochali se okolím a užívali si další setkání s ohroženou ještěrkou zelenou. Asi není, co víc dodat. 

Šobes

Šobes

Šobes

Po dokochání jsme se vydali dále do kopce, směrem na vyhlídku Železné schody. Cestou jsme míjeli nádherné výhledy na okolní kopce a údolí řeky Dyje. Vyhlídka pro nás byla zklamáním, protože výhled byl oproti míjeným noname místům mnohem horší, ale hlavně bylo místo nepříjemně přístupné. Kousek sešlapaného svahu, bez nějakého zábradlí, kde máte pocit udělat další krok. Než jsme se dostali na bod, ze kterého bylo aspoň něco vidět, tak jsme byli na odchodu. 

Neoznačené vyhlídky po cestě

Vraceli jsme se stejnou cestou přes Šobes, i když jsme měli v plánu jít jinak. Zradilo nás nedostatečné značení. Pokud se z vyhlídky vrátíte zpět na Za Železné schody odb., můžete jít dále (po červené) na Šobeská cesta rozc., pak na žlutou směr Lipinská cesta rozc. a na modrou směr Šobes u lávky. Tato cesta má kolem 10 km a vede kolem několika mlýnů v lokalitě Devět mlýnů. 

Naše procházka měla 7,5 km a zvládli jsme ji včetně zastávky na víno za nějakých dvě a půl hodiny. Některé úseky po zpáteční cestě jsme běželi. Sledovat naše stopy můžete přes Endomondo.

Kde v Hnanicích nechat motorku, najíst se nebo ubytovat, najdete zde.




Hnanice - ubytování, jídlo, výlety

Hnanice jsou vesnička na rakouských hranicích se zhruba 300 obyvateli. Je to výborný výchozí bod pro návštěvy Národního parku Podyjí, hraničního opevnění nebo vinařskou turistiku. 


Ubytování


Osada Havranů


V Osadě Havranů jsme byli ubytováni v létě 2015. Hledali jsme tenkrát něco narychlo a dali na doporučení známých. Celý areál je vybudovaný (zrekonstruovaný) s podporou EU a jako takový se povedl. Pokoje jsou umístěné v budově se silnými zdi, takže se v noci nezalknete vedrem. Místnost si udržuje stabilně nižší teplotu, než jaké je venkovní. Pokoje mají vlastní sociální zařízení a televizi. Snídaně se podávají ve vedlejší budově. Majitelé mají vlastní víno, které si návštěvníci berou z lednice a odepisují ze seznamu. 

Pension má obrovský potenciál, který ale není využitý. Neexistuje stabilní recepce, takže pokaždé, když něco chcete, musíte někoho shánět venku nebo volat. První problém jsme měli už po ubytování, kdy jsme dostali pokoj, ve kterém nebylo uklizeno po minulých hostech. Úklid se na to prý vykašlal. Takže první volání a výměna. S úklidem v dalším pokoji to taky dvakrát slavné nebylo. Snídaně byly střízlivější, ale stačily. Bordel v jídelní místnosti mi vadil mnohem více. Hadr to nevidělo několik týdnů, všude prach, pavučiny. 

Bohužel jsme se nachomýtli i k jedné nepříjemnosti, kdy jsme strávili celý večer tím, že jsme sháněli nějakého zaměstnance pensionu, aby problém vyřešil. Nepovedlo se. Ráno na nás byla ještě nepříjemná paní z kuchyně, která nám vyčetla i to, že nějakou holčinu, která se stará o koně, zvíře koplo do břicha a ona neví, co s tím. 

Pension funguje jako statek, takže děti budou šťastné ze zvířat. Je možné nedomluvit i na projížďkách na koních. 

Je docela možné, že jsme měli v Osadě Havranů jen smůlu. Ale bylo ji tolik, že se sem prostě nechci vrátit. 






Hotel Vinice Hnanice


Když jsme během prvního pobytu v Hnanicích vyjeli na motorce nahoru na kopec k vinicím, objevili jsme hotel a vinařství, ze kterého je božský výhled. V září jsme zkoušeli rezervovat ubytování, ale první volný víkend byl až v březnu. Protože byl Radek půl roku mimo ČR, tak jsme jeli až v červnu. Rezervaci jsme dělali přes Booking v únoru a na víkend by se zase nedostalo, volno bylo jen přes týden.

Hotel odpovídá své kategorii. Je moderní, ve všech prostorech je perfektně uklizeno. Pokoje jsou dotáhnuté jak po stránce designu, tak pohodlí. A hlavně-klimatizované. V létě dokonalost. 

Pobyt je standardně se snídaní, která se podává v hotelové restauraci s terasou. Výběr je široký, jídla není kvantum, ale tak akorát. Zapracovat by se mohlo na džusech i kávě. Během oběda se podává denní menu za zvýhodněnou cenu. Podařilo se nám dát si ho jen jednou, dvakrát nám bylo řečeno, že už není (i když bylo 13hod). Porce dostačující a jídlo super. Nabídka a la carte obsahuje klasickou kuchyni a něco málo z Itálie. Ceny hlavních jídel začínají na cca 150 Kč. Samozřejmostí je bohatý vinný lístek. Vybírat můžete z produkce vinařství Vinice Hnanice a ochutnávat buď od deci, nebo rovnou celé láhve. 

V hotelu je wellness centrum s vířivkou, bazénem a saunami. Sauny jsou fajn, jenom je třeba se pokaždé ujistit, jestli budou daný den automaticky zapnuté, nebo se musíte předem objednat. My jsme měli první dny asi štěstí, že běžely wellness pobyty, které mají sauny v ceně, takže byly zapnuté. Poslední den byly vypnuté a protože jsme se šli saunovat až večer, zbyla nám po nahřátí jen hodinka a něco na saunování. Jinak sauny jsou finská, aroma a parní. Odpočinková zóna je krásná a nechybí ochlazovací bazének. 

Fitness je malinké, vybavené rotopedem, běhacím pásem, orbitrekem, jednoručkami a kombinovanými stroji. Je vidět obrovská investice, aby se dalo i na malém prostoru něco dělat. Problémem je hrozný vzduch v místnosti, bylo tam vedro a po chvíli cvičení nedýchatelno. Nebojte se poprosit obsluhu, aby vám zapnula větrání, pak se to dá. Nám osobně chybělo klasické železo. 

Parking je venkovní, nezastřešený a není možnost motorku ukrýt někam pod střechu. Stání je v ceně a parkoviště je dostatečně velké. Vjezd je hlídaný kamerou, takže jsme se nebáli, že by ji někdo v noci ukradl. 





Jídlo

U kostela je místní konzum,který je více zavřený, než otevřený. Minulý rok jsme chodili do hospody právě vedle obchodu, ale letos byla zavřená. Stejně tak byla zavřená hospoda U Kaštanů. V roce 2015 jsme tedy pohodlně jedli v hospodě u kostela, letos jenom v Hotelu Vinice Hnanice. Možná není konec června hlavní sezóna..

Kde nechat motorku

Veřejné parkoviště najdete za kostelem, ale pokud je hospoda nebo obchod zavřený (a zřejmě budou, oba), tak nemáte kde nechat přilby. My jsme vycházeli od Hotelu Vinice Hnanice, v jehož areálu parkoviště je. Vjezd nebyl podmíněný žádnou návštěvnickou kartou. Nejsem si jistá, jestli vám na recepci budou ochotni pohlídat helmy, ale za zkoušku to stojí. Je zde taky skvělá restaurace, takže když budete zůstávat na jídlo, tak by mohli být vstřícní. Ideální je zde zůstat aspoň jednu noc, protože míst, kam se vydat, je fakt hodně.

Výlety

Šatov a opevnění
Znojmo

Gruberův mlýn (Devět mlýnů)

Lokalita Devět mlýnů se nachází na okraji Hnanic pod vinicemi Šobes. V Hnanicích jsme byli už podruhé, pokaždé na více dní. Je to skvělá lokalita s nádhernou přírodou, božským vínem a skoro nekonečnými možnostmi, kam se vydat na výlet pěšky, nebo na motorce.

Podél Dyje vznikaly už v 15. století mlýny. Na jednom úseku jich bylo celkem devět, což dalo oblasti název. Do 20. století se jich dochovalo ale jen šest. Bohužel poválečné události nepřežil ani jeden z mlýnů. Německy hovořící majitelé byli odsunuti a pohraniční stráž mlýny zdemolovala, protože zde procházelo hraniční pásmo.

Gruberův mlýn


Výchozí bod pro krátkou procházkou ke Gruberovu mlýnu je Hotel Vinice Hnanice. Na parkovišti pro hotelové hosty se najde místo pro mašinu, navíc hotelová restaurace s širokým výhledem na okolní vinice si vyloženě říká o návštěvu. Jestli budou na recepci ochotni vám pohlídat helmy, to si jisti nejsme, my jsme v hotelu bydleli, takže s tím problém nebyl. Naštěstí je to celkem krátká procházka, takže se to dá zvládnout i s helmama v ruce. 

Z hotelu se vydáte podél vinice směrem ke kapličce svatého Huberta, u které buď můžete zahnout z kopce dolů, nebo pokračovat ještě kousek a po pár metrech odbočit na cestu krytou stromy. Po chvilce dojdete oběma cestami k rozcestníku Pod Šobesem. 

kaple sv. Huberta

U rozcestníku se na chvíli zastavte a podívejte směrem k přístřešku, který jste před chvíli minuli po pravé straně. V těchto místech se nacházel Hotel Gruber, který vznikl z obytných budov Gruberova mlýna. Byl otevřen ve 30. letech minulého století. Nabízel skoro šedesát pokojů a kapacita restaurace byla pět set hostů. 

Po dalších pár metrech cesty budete míjet polevé straně Gruberovu studánku. Pravidelné rozbory vody ale ukazují, že nesplňuje podmínky pro pitnou vodu. Vyňatek z rozboru poukazoval na překročení koliformních bakterií, takže si fakt raději vezměte svou vodu. 

Na zpevněné cestě se nenechejte příliš unést, protože modrá, která k mlýnu vede, najednou zahýbá do lesa. Po chvilce, kdy si budete připadat jako při průchodu džungle, se před vámi objeví zbytky zdiva. Vítejte v Gruberově mlýně. 

Gruberův mlýn zpracovával denně deset tun obilí: Vyráběl si vlastní elektřinu a byl vybaven parním strojem. Písemné zmínky o vlastnictví mlýna rodinou Gruberových pochází z 18. století. Nebojte se opatrně mlýn projít celý. Vegetace je sice v létě vysoká, ale stojí to za to. Rozsah trosek obvodových zdí vám ukáže,jak velkolepý mlýn byl. 

Od mlýna se dále po modré dostanete k dalším mlýnům. My jsme se vrátili zpátky, protože cesta byla v kraťasech v podstatě neprůchodná. 

Gruberův mlýn


Gruberův mlým

Gruberův mlýn

Cesta od hotelu ke Gruberovu mlýnu a zpět má necelé 4 km a zvládnete ji za 45 minut včetně prohlídky mlýna. Trasu si můžete projít po naších stopách, máme ji nahranou na Endomondo.

Do Hnanic se z Brna dostanete cestou na Pohořelice, Znojmo a Havraníky. Po dálnici je to celkem nuda, mezi poli pak dost fouká. Ale výjezd ze Znojma je lemovaný vinnými sklípky, pak se otevírá pohled do krajiny na nekonečné vinice. V roce 2015 zde probíhaly opravy cesty, ale v létě 2016 jsme nepotkali žádná omezení ani objížďky. 

Čížov a hrad Hardegg

Čížov je malinká vesnička, ve které si můžete prohlédnout poslední zbytky železné opony a pak se z ní vydat na procházku do rakouského Hardeggu,kde stojí za to prohlídka stejnojmenného hradu. 

Do Čížova jsme jeli přes Znojmo, které má tendenci se ucpat pokaždé, když teplota vzroste nad  25 stupňů. Po pár diskuzích na téma jak předjíždět a nepředjíždět v kolonách jsme se vymotali a přes Mašovice, Lukov a Horní Břečkov dojeli do Čížova. Cest, jak do Čížova dojet, je více. Mapy.cz nabízí primárně Citonice, Milíčovice a Břečkov. V Horním Břečkově dostatečně zpomalte, protože stav silnice je dezolátní. S naraženou kostrčí míjíte kravín a vjíždíte do Čížova, kde vás na levé straně vítá parkoviště. V obci není dovoleno parkovat jinde, než na něm. 

Protože je Radek odrzlej, měl v plánu dojet až k Návštěvnickému centru NP Podyjí na konci vesničky a tam je poprosit o uložení moto věcí. Povedlo se. V klidu jsme se převlíkli, nechali si tam věci a dokonce jsme mohli zaparkovat motorku do dvora. Jestli chcete zkusit štěstí tak, jako my, zjistěte si, do kolika je návštěvnické centrum otevřené (a jestli vůbec) na odkazu zde.

Přímo u centra jsou k vidění zbytky železné opony. Opevnění včetně strážní věže je poslední památkou tohoto druhu v České republice. Info tabule jsou solidně udělané a rozhodně stojí za přečtení. 

zbytky železné opony v Čížově

Ukazatele na Hardegg najdete naproti návštěvnického centra. My jsme šli do Hardeggu po modré a zpět po zelené trase. Modrá je po celé délce zpevněná a z půlky po příjemné rovince. Cestou je odbočka na vyhlídku na Hardegg, kterou rozhodně nesmíte minout. Dřevěný altán stál na tomto místě už dávno v minulosti a v posledních letech byl obnoven. Altán je čistý, doplněný o lavičky, takže není problém se kochat okolní nádherou a posvačit. A jako bonus jsou dobové fotky z vyhlídky a pár informací o její historii. 

Hardegg z vyhlídky na české straně 

altán

Z vyhlídky se cesta svažuje do údolí s táhlým 12 stupňovým klesáním. Při míjení vyčerpaných cyklistů, kteří sebou po vyhřátém betonu táhli kolo, jsem byla vděčná, že nazpátek půjdeme jinudy. Těsně před hranicemi (most přes řeku) je po pravé straně přímo u cesty malinký bunkr. Moje fobie z pavouků mi nedovolila ho prozkoumat, ale Radek dovnitř samozřejmě vlezl. Prý takhle zachovalý a udržovaný tenhle typ bunkru ještě neviděl. 


Za řekou se dostáváme do nádherné rakouské vesničky Hardegg. Trochu jsme postrádali směrovky na hrad, které byly jen z kraje, ale naštěstí platí jednoduché pravidlo-vzhůru. Na pokladně hradu nás uvítala velice příjemná paní, která hovořila česky a bylo možné zaplatit v korunách. Dostali jsme na papíře stručnou historii hradu, doplnili nanukem ztracené cukry a vydali se na samoprohlídku. Díky tomu, že na hradě zrovna nešel proud, dostal poslední úsek cesty úplně jiný rozměr. Svítilna na mobilu nebo baterka byly nutnou nezbytností. 


hrad Hardegg

hrad Hardegg

hrad Hardegg-kaple

hrad Hardegg

Kromě impozantních exteriéru jsou přístupné i interiéry hradu, a to kaple, výstava věnována Maxmiliánu I. Mexickému, jídelna a sklepní prostory. 

Z hradu jsme šli skoro stejnou cestou zpátky přes řeku a bunkru přešli na zelenou. Nenechte se mýlit, opravdu je na ni nástup přes veliký balvan směr les. Cesta byla mnohem zajímavější než asfaltka a nabízela zase trochu jiný pohled na hrad. Z počátku vede těsně kolem řeky a těsně myslím fakt těsně. Takže bacha na to, kde a jak šlapete. Rozhodně bych se po ní nevydávala v zimě nebo po deštích. Následné stoupání nebylo tak nepříjemné, jaké by nás čekalo na modré. Zhruba kilometr od Čížova se zelená napojuje zase na modrou, takže konec cesty se vracíte stejnou trasou. 

Hardegg


Délka procházky včetně courání po hradě byla necelých 11 kilometrů a zvládli jsme ji za 3 hodiny (nepočitána nanuková pauza). Cestou zpátky jsme chvilkově běželi. 

Vraceli jsme se stejnou cestou zpět na Znojmo. Jelo se fajn, v dálce jsou vidět Dukovany,cesta není vyloženě rovná a moc aut tam nejezdí. Bylo ale vedro, takže kyt na prasklinách cesty povolil a pořádně to na něm klouzalo. 

Pokud si chcete projít stejnou trasu, jako my, tak nás můžete následovat přes Endomondo zde